Objížděla jsem už třetí kolo po kruhovém objezdu a začínala se mi točit hlava. Nemohla jsem si vzpomenout, kam vlastně jedu. Vyzvednout děti, na schůzku se zákazníkem, do čistírny? Kolik je hodin a co je vlastně za den?
Zastavila jsem v postranní uličce a snažila se zhluboka dýchat. Poslední dobou jsem si uvědomovala, jak mi chaotický tok myšlenek odčerpává energii. Jak pod jejich vlivem nastupují pocity vzteku, bezmoci a frustrace. Uvědomovala jsem si, že nechci, aby mi tímto způsobem protékal život mezi prsty…
Nejprve jsem si dala za úkol, že se naučím zklidnit mysl pomocí meditace. Hledala jsem nějaké kurzy.
Bylo to před Vánoci. Postávali jsme s přáteli u stánku s punčem a já si všimla letáku povalujícím se na chodníku pod mýma nohama. Upoutal mě velký titulek MEDITACE. Začala jsem chodit tedy na kurz, který byl dokonce zdarma. Byly to příjemné tři měsíce každotýdenního setkávání. Bohužel za účelem jemného směrování stát se následovníkem učení již zesnulého guru. Nic zhýralého, nebo nebezpečného, jen s jistými pravidly/doporučeními ( nebrat drogy, nesexovat, nejíst maso…). Podmiňování a svazování nějakými pravidly mě vždycky odrazovalo od jakékoliv duchovní praxe. Nicméně se meditace stala nedílnou součástí mého každodenního života.
V dalším kroku k porozumění emocím mi pomohla knížka Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho. Kupovat si knihy je sice investice, ale v tomto druhu literatury vždycky s odstupem objevím něco, co si ráda připomenu, nebo uchopím jinak. Stále častěji slyším lidi kolem sebe používat klišé „tady a teď“. Známe význam této hluboké pravdy a realizujeme ji ve svém životě?
Jednu z prvních kapitol knížky Moc přítomného okamžiku níže přepisuji. Možná Vás ukázka zaujme a knihu si koupíte:
Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest, kterou pociťujete, ve vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli a těle. To zahrnuje bolest z dětství, kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili.
Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat za jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo.
Existuje ve dvou modech: latentním a aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád, jiní je vnímají pouze v situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti. Emoční tělo může být probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou myšlenkou nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka.
Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatímco jiná jsou velmi destruktivní. Některá napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš postoj k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají také nemoci, dochází k nehodám, nebo dokonce k sebevraždě.
Když si myslíte, že někoho dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé stvůře, jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě samém. Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru – může se probouzet vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady, zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční tělo v okamžiku, kdy se začíná probouzet z dřímoty.
Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když vás donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne ovládat, „stane se vámi“ a žije skrze vás. Živí se jakýmkoliv zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí, nebo nemoci. Jakmile vás jednou ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní energii, a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná.
Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete se buď obětí, nebo násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým, nebo oboje. Ve skutečnosti v tom není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte. Budete-li však pozorně sledovat své myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete při životě. Když si to uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a nikdo není vědomě šílený.
Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se bojí světla vašeho vědomí. Jeho přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která ve vás žije. Když se s bolestí nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu. Vaše emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se nemůžete ani podívat, ale mohu vás ujistit, že je to pouhý přízrak, který je bezmocný proti síle vašeho vědomí.
Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu. Otázkou je, zda to platí také ve vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v bolesti a stále jen opakovat, že je to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti? Víra sama nestačí.
Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem vlastním životě.
Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti je. Jakmile je začnete pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole, je konec s vaším ztotožněním. Do hry vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat, že je vámi, a ztrácí možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou nejvnitřnější sílu. Objevili jste moc přítomného okamžiku.