Moudrost traumatu

Trauma vzniká, když nemůžeme uvolnit zablokovanou energii, plně dokončit fyzickou/psychickou reakci na zraňující prožitek. Trauma není to, co se nám stalo, ale to, co v sobě zadržíme při absenci empatického svědka. Co se odehraje uvnitř nás v důsledku toho, co se nám stalo. Jsou to rány, které si neseme dodnes.

Trauma způsobuje, že nevidíme krásu naší existence.

Trauma je společná šablona pro veškerá strádání – duševní i fyzické nemoci.

Trauma v zásadě znamená odpojení se od sebe sama. Odpojíme se proto, že to příliš bolí být sám sebou. Stává se to celoživotní dynamikou. Když se ve vztahu cítím trochu zraněný, okamžitě se stáhnu, abych nemusel cítit emoce, se kterými si neumím poradit. Jsem odpojený.

Trauma je duševní/psychické/emoční zranění:

1. Trauma s velkým „T“ – emoční a sexuální zneužívání, smrt rodiče, rozvod rodičů, špatná rodinná atmosféra, psychicky nemocný rodič, závislý rodič, násilí v rodině, rodič ve vězení, odloučení, zanedbávání, válečné trauma, apod.

2. Dětem se dá ublížit i jinak. Ne, že je zanedbáváme, ale že jim odpíráme ty věci co potřebují. Děti nutně potřebují nepodmíněnou lásku a přijetí. Být viděny, vyslechnuty a být přijímány takové, jaké jsou. Rodiče možná své dítě milují, ale mají své vlastní trauma, jsou ve stresu, mají své vlastní problémy a tak nejsou schopni dítěti poskytnout nepodmíněnou lásku. Dítě není viděno a slyšeno a tak je stále zraněno. A to je trauma s malým „t.“. Když se dítě nemá o bolest s kým podělit, tak se od sebe odpojí. Dítě má velmi omezené zdroje, aby se s tím vyrovnalo. Když se odpojíte od sebe sama, tak už se nemáte. Ztratili jste sebe sama. Zažitý názor – nechat miminko plakat, dokud neusne. Miminko se musí napojit. Jediný způsob jak se může napojit je fyzicky. Když se to neděje, je to traumatické. K traumatu stačí rodiče odpojení od svých instinktů, kteří nechají svoje děti plakat, aniž by je vzali do náručí.

Podobně zhoubný vliv může mít i řada zdánlivě zanedbatelných incidentů. K nejčastějším spouštěcím událostem patří: automobilové nehody ( i lehké ), rutinní invazivní lékařské zákroky, ztráta milované osoby, přírodní pohromy jako zemětřesení, hurikány atd. Pro dítě může být za určitých okolností zahlcujícím zážitkem třeba i pád z kola.

Deprese, závislost, stud, strach, noční můry, neschopnost milovat, to není to kým jsme, ale příznak toho, že jsme zažili trauma.

Trauma a nemoc

Nemoci jsou normální reakcí na nenormální okolnosti. To co je v naší společnosti považováno za normální, je ve skutečnosti šílené. V této zdravím posedlé společnosti není nic v pořádku. Polovina občanů vyspělých zemí má chronické nemoci ( vysoký KT, cukrovka…).

Nemoc nastává, když část organismu začne pracovat proti celkovému prospěchu organismu. Při autoimunitním onemocnění imunitní systém napadá hostitelský organismus. Takže systém, který je přírodou nastavený, aby vás chránil, se obrací proti vám. Dělení buněk se vymkne kontrole a máme rakovinu.

Většina nemocí je způsob, jak tělo říká NE, když člověk svoje NE potlačil, aby zapadl. Třeba nemožnost vyjádřit hněv.

Jak překonat depresi?

Deprese v překladu znamená „stlačení dolů“, zeptejte se člověka v depresi co potlačil – deprese není pocit. Je to stav mysli. Jsou to stlačené emoce, protože se v dětství naučil, že prožít emoci je bolestnější, než ji neprožít.

Deprese nám může být učitelem. Když položíme ty správné otázky, nasměruje nás k uzdravení.

Abychom zapadli, naučili jsme se nežádat o pomoc. Žádost o pomoc sebou nese riziko kritiky, nebo zahlcení rodičů. Žádost o pomoc příliš bolí. Tak raději zapomeneme, jak na to. Až nám život nevychází, jak jsme si představovali, začneme se ptát a možná si řekneme i o pomoc. Zvláště pokud už hodně trpíme.

Jak se trauma projevuje v dospělosti?

Kdykoliv nás něco rozruší, tak to v 95 % není způsobeno přítomností, je to z minulosti, co nás rozhodilo. Např. zruší můj let, budu se vztekat – nebyly naplněny moje potřeby. Kdy v minulosti nebyly naplněny moje potřeby?Takže většinou, když se naštveme se projevuje naše trauma – ve vztazích s partnerem, přáteli. Např. vnímám otázky jako útok a kopu kolem sebe – nedostatečná sebehodnota. Je mnoho forem, jak se trauma ukazuje. Musíme mít otevřenou mysl.

Jak se vyléčit z traumatu

1. uvědomění. Trauma znamená, že se od sebe oddělíme, léčení je, že se opět spojíme – celistvost, do celku (holi). Už nejsme odpojeni od těla, od emocí. To je výsledek léčení.

2. hlavní je se ptát, jak se to stalo? – to je začátek, zásadní otázka. Uzdravení přichází s převzetím zodpovědnosti, ne viny. Prozkoumávám, jak se to trauma momentálně projevuje v mém životě, nastoupím cestu soucitu se sebou samým – nezmění to jen nás samotné, ale i naše komunity a naši společnost.

Léčebných cest a metod je hodně. Některé pracují s tělem, některé jsou duchovní ( viz zdroje na konci textu ). I hledání vlastní správné cesty je součástí léčení.

Proč to spojení moudrost – trauma?

Prostřednictvím naléhavé a dynamické konfrontace s pravdou, se objeví řešení. Trauma znamená celoživotní potlačování, obrovský výdej energie, abychom necítili bolest. Jak se uzdravujeme, tatáž energie se uvolňuje pro život a pro bytí v přítomnosti. Energie traumatu se tedy dá přeměnit na energii života.

Čtyři vznešené pravdy budhismu:

První pravda: utrpení je součástí lidského údělu. Dokud se odmítáme konfrontovat s bolestnými zkušenostmi, nemůžeme se z nich zotavit.

Druhá pravda: je třeba odhalovat příčiny utrpení. Musíme se učit odvážně a jasným zrakem nahlížet pod povrch svého strádání.

Třetí pravda: utrpení je možné transformovat a ukončit

Čtvrtá pravda: poté, co rozpoznáme příčinu své strázně, musíme najít tu pravou cestu k jejímu ukončení

Na závěr

Na zastávkách, v metru, na ulicích je míjíme bez povšimnutí, s opovržením. Ten „póvl“- opilce a závisláky. Lidi bez domova, bez sebehodnoty. Opovrhujeme kriminálníky, trestanci. Myslíme si, že jsme něco víc, že jsme lepší, když se neválíme v tom bahně, na dně společnosti. Otázka nezní: proč to chování, ta závislost? Ale: proč ta bolest? Co se jim stalo, kdo a čím jim ublížil?

Pod traumatizovanou osobností je zdravý člověk, který se ve svém životě nemohl nikdy vyjádřit. Protože k sebevyjádření nikdy nedostal prostor. Nikdy neměl vztahy při nichž by mohl vyjádřit celé své autentické lidství.

A co společnost, my ostatní spořádaní občané? Proč se bavíme bizardními reality show, sledujeme výstřednosti celebrit, mobily nedáme z ruky? Proč je to důležitější, než to, co se děje s klimatem? Co provádíme naší planetě ( a tím i sami sobě, protože její produkce je zdrojem naší obživy )? Slepota a pasivita jsou známkou kolektivního traumatu – jde o znak kulturního popření.

Použité zdroje, inspirace:

Gabor Maté – knihy Roztěkaná mysl, V říši hladových duchů, dokumentární film Moudrost traumatu

Peter A. Levine – knihy Probuzení tygra, Léčba traumatu ( Dvanáctifázový program léčby traumatu ), Němé zpovědi