Každému se alespoň jednou v životě stane, že se najednou ocitne na křižovatce a musí se rozhodnout, jestli půjde doleva, nebo doprava. Změnit směr cesty nás může přimět probouzející zážitek. Bolestná životní zkušenost, nepříjemná situace, nebo tragická událost.
Měla jsem takové období probouzení několik let. Přes vztahové problémy, ztrátu blízkých, vyhoření v práci, až po nemoc. Uvědomila jsem si, že mě život bude kopat do zadku tak dlouho, dokud se neproberu.
Začala jsem se zajímat o nejrůznější alternativní přístupy v péči o tělo a duši. Rozhodla jsem se vystoupit z role oběti a hledat způsoby, jak se uzdravit. Navštěvovala jsem kurzy, semináře, hltala literaturu o psychologii. Tři roky jsem studovala školu celostní a přírodní medicíny.
Mám dvě úžasné dospělé dcery a přátelský vztah plný vděčnosti se svým mužem, byť jsme se rozešli. Bydlím na samotě pod lesem a většinu času trávím s rukama v hlíně. Občas o sobě pochybuji a přemýšlím, jestli ty radikální změny byly nutné.
Když večer sedím na lavičce se sklenkou vína, je kolem naprostá tma a nebe proklatě nízko:) Pozoruji hru světel civilizace pode mnou a cítím, že všechno je, jak má být.
Nemusíte si převrátit celý život vzhůru nohama a spálit všechny mosty. Stačí si jen vyšlapat novou cestu k sobě. Nechtít po sobě tolik. Naučit se radovat z obyčejných věcí. Přijímat změny, umět se zasmát sami sobě a být laskaví k ostatním. Něco si uvědomit, pozorovat se, snažit se změnit myšlenku, reakci… Někdy je nutné jít hlouběji, až ke kořenům. A i když to zpočátku bolí, ten zbytek života bude za to stát.
„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“ —William Blake
Více o mně – jak tvořím v přírodě a jak občas bojuji s větrnými mlýny – můžete vidět zde: www.loukapoddubem.cz